Od naší poslední účasti na EuroCupu se toho mnohé změnilo. Vítězové národních kvalifikací postupují přímo na závěrečný turnaj, místem konání se od letoška stal nový boulodrome v Sin-le-Noble a náš tým prošel zvlášť v ženské části velkou proměnou. V těžké skupině jsme nejprve prohráli s lucemburským klubem BP Riganelli, který následně došel až do semifinále hlavního turnaje, naději na postup jsme udrželi výhrou nad bulharským klubem Jelezarite a v závěrečném boji o postup jsme nestačili na kvalitní výkon anglického klubu Meadow PC. V Poháru národů jsme nejprve porazili ukrajinský klub Koshovyi, ale ve čtvrtfinále jsme si vylámali zuby na budoucím vítězi Poháru národů - klubu Boule Hedebo/KIF z Dánska.
Postup na EuroCup 2024 jsme si zajistili v loňském ročníku Extraligy, v němž jsme se radovali z vítězství po dlouhých 5 letech. Jelikož se o náš titul zasloužilo více než osm hráčů, což je maximum soupisky pro EuroCup, čekal kapitána nelehký úkol - vybrat tým, který změří síly se zbytkem Evropy. Do konečné nominace se nakonec dostali: Michaela Dudašková, Franck Ferlay, Jiří Grepl, Ivo Michálek, Jan Michálek, Tomáš Michálek a také Romana Hodboďová a Vojtěch Lukáš, kteří v klubu hostují. Na poslední chvíli nahradila Romanu z důvodu nemoci Lucie Pokorná.
Moderní hala v Sin-le-Noble
Francouzské městečko Sin-le-Noble, které leží v departmentu Nord v regionu Hauts-de-France v blízkosti belgických hranic, se může pochlubit novým boulodromem, který mu může závidět celá Evropa. Oproti Angoulême, kde se hrál EuroCup posledních pět let, se všechny zápasy i s rezervou podařilo vměstnat do jedné haly, ve které bylo zároveň dost prostoru pro zázemí pořadatelů, bar, stánky s pétanque zbožím a také prostor, ve kterém byly vydávány obědy a večeře. Prvních šest hřišť je odděleno od ostatních a tyčí se nad nimi vysoká tribuna, která byla na víkendové finálové boje téměř zaplněná. Samotnou halu obklopuje cca 200 venkovních hřišť, a není tedy divu, že Sin-le-Noble bude dějištěm nejen několika dalších ročníků EuroCupu, ale také mistrovství světa žen v roce 2025.
Základní skupina - těžké výzvy a jedno těsné vítězství
Do základní skupiny jsme vstoupili s odhodláním, ale věděli jsme, že nás čekají soupeři z evropského nadprůměru, kteří budou náročnými protivníky.
Česko : Lucembursko 2:29
Úvodní zápas proti Lucembursku byl z naší strany těžkým vstupem do turnaje. Klub Riganelli dobře známe z předchozích EuroCupů, kde jsme většinou sehráli velmi vyrovnaná a vypjatá utkání. Tentokrát ale Lucemburčané, kteří později postoupili až do semifinále hlavní soutěže, nastoupili ve velkém stylu a velmi kvalitními výkony v jednotlivcích si upevnili pozici papírového favorita, zatímco my schytali hned na úvod nepříjemnou facku. Než jsme se stihli aklimatizovat a najet na přesnou a agresivní hru, která je proti takovým soupeřům na evropské půdě potřeba, prohráli jsme vysokým rozdílem.
Přesto je potřeba hledat pár pozitivních věcí – například sebejistý výkon naší nejmladší hráčky Míši Dudaškové, která sahala po vítězství nad mnohem zkušenější hráčkou Isabellou Thill.
Česko : Bulharsko 16:15
Druhý zápas byl naopak napínavý až do posledního hodu. Hráli jsme proti Bulharům, kteří k nám dorazili na poslední dva ročníky turnaje Vars a kteří se každým rokem zlepšují. Ve svém středu mají minimálně 3 hráče, kteří velmi dobře plasují i střílí. Před několika lety jsme s nimi v Ženevě sehráli velmi vyrovnaný duel a ani tentokrát jsme body nedostali zadarmo. Dokázali jsme ale udržet pevné nervy a vítězství jsme si už zkušeně nenechali utéct.
Česko : Anglie 4:27
V posledním zápase skupiny nás čekala Anglie, která svou kvalitou převyšovala náš tým. Poměrně mladí Angličané hráli koncentrovaně, velmi útočně a až neuvěřitelně přesně. Tentokrát nás to – oproti úvodnímu duelu s Lucemburskem – vybičovalo k našim nejlepším výkonům a byla velká škoda, že jsme do vítězné koncovky nedotáhli alespoň jeden nebo dva krásné a napínavé zápasy dvojic. Trojice tím pádem ztratily na významu, což se odrazilo v konečném výsledku, který ne úplně odpovídá předvedené hře. Na druhou stranu si musíme zcela pokorně přiznat, že nás Anglie svým výkonem nikoliv zaskočila, ale překvapila a vítězství si zasloužila.
Se skóre jedné výhry a dvou porážek jsme se do hlavní soutěže neprobojovali. Otevřela se nám však cesta do Poháru národů, doprovodné soutěže pro týmy, které nepostoupily ze skupin.
Pohár národů - Jednoznačná výhra a tvrdá lekce
Pohár národů je soutěží pro týmy, které nepostoupí ze skupin v hlavní soutěži. Pro nás se tedy jednalo o možnost změřit síly s týmy podobné kvality a zabojovat o medaile alespoň z doprovodné soutěže.
Česko : Ukrajina 19:2
Osmifinále Poháru národů nám přineslo příjemný zápas proti Ukrajině. V jednotlivcích jsme dominovali, když jsme vyhráli pět ze šesti zápasů, a do dvojic jsme tak šli s velkým náskokem. Tam jsme přidali dvě rozhodující vítězství a zápas byl rozhodnutý ještě před trojicemi. Výsledek 19:2 byl skvělou vzpruhou pro náš tým.
Česko : Dánsko 2:16
Ve čtvrtfinále nás čekalo Dánsko, bezesporu nejkvalitnější mužstvo v Poháru národů, které doplatilo na velmi silnou základní skupinu. Tentokrát se role obrátily – ačkoliv jsme se snažili, v jednotlivcích uspěl pouze Tomáš, který perfektně otočil zápas proti zřejmě nejsilnějšímu Dánovi. Abychom si udrželi šanci, museli bychom vyhrát obě dvojice. To se bohužel nepovedlo, protože Dánové hráli precizně a prohru si vůbec nepřipouštěli. Zápas tak skončil naším vyřazením. A Dáni následně své umění potvrdili, když bez větších problémů celý Pohár národů vyhráli.
Celkové hodnocení - Odpovídající výkon
Celkově lze naše vystoupení hodnotit jako odpovídající našim současným schopnostem a formě. V minulosti jsme některé z týmů, na které jsme nyní nestačili, dokázali porazit nebo je znejistit a hrát s nimi vyrovnanou partii, ale byli jsme na vrcholu svých sil, měli ideální (nejen časové) podmínky na trénování a měli jsme také ustálenější tým a jednotlivé sestavy. Hodně jsme těžili z precizních výkonů Hanky Šrubařové, která byla beze sporu jednou z nejlepších evropských hráček té doby. Tentokrát jsme byli oslabení o šampionáty ostřílenou Romču Hodboďovou, kterou bohužel na poslední chvíli schvátila nemoc. S nečekanou rolí jedničky se ale velmi dobře popasovala Míša Dudašková a neztratila se ani Lucka Pokorná. Obě přesto především sbíraly zkušenosti. První dotek s mistrovstvím jakéhokoliv druhu to byl i pro Vojtu Lukáše, který u nás v klubu dlouhodobě hostuje.
Slabší soupeře, jako Bulharsko a Ukrajinu, jsme dokázali porazit, ale proti silnějším týmům z evropského nadprůměru, jako jsou Lucembursko, Anglie a Dánsko, jsme na vítězství nedosáhli. Nedokázali jsme předvést sebejistý a bezchybný výkon, který je naprosto klíčový k tomu, abychom papírové soupeře znejistili a přinutili k postupným chybám. Pétanque je zkrátka především psychický souboj a vyhrává ten, kdo si víc věří a podpoří to svým výkonem. Stejně jako jsme si my věřili na Ukrajinu a vůbec si zdravě nepřipouštěli, že bychom mohli prohrát, tak si Lucemburčané/Angličané/Dánové věřili na nás a na nich si pak zase slupli ti největší a nejjistější favorité v čele s nedostižnými Francouzi.
Právě francouzský klub Fréjus s hvězdami světového pétanque ovládl letošní EuroCup. Jejich přesná a konzistentní hra byla inspirací pro všechny účastníky a nás může alespoň těšit, že i jeden z nejlepších hráčů světa Dylan Rocher nás ihned pozná, pozdraví a prohodí pár slov. Na evropské scéně tedy zdaleka nejsme nikdo, ale bude nás (náš klub a potažmo i celý český pétanque) to stát mnoho dalšího úsilí a hodiny a hodiny tréninku, abychom dokázali pravidelně konkurovat silnějším evropským týmům. Máme na to, nebojme se!
Děkujeme všem fanouškům za podporu a věříme, že se na EuroCup brzy vrátíme - snad už v roce 2025!
